Ztiš se.

Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi.

Hospodine, nepozdvihloť se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží. Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má.

Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí. Duši mou očerstvuje.

Duše má, v tichosti čekej jen na Boha, vždyť od něho přichází mé očekávání. Jen on je má skála a má záchrana, můj pevný hrad — nepohnu se.

Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc. Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.

Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.

Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlknětež. Sélah. Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné.