Odejít umí každý

Odejít je dnes nejsnazší věc na světě. Z práce, ze sboru, ze skupinového chatu, z manželství. Soud se neptá proč. Nikdo se neptá proč. „Nebylo to ono“ je kompletní věta a po ní se už nic neříká.

Před dvěma tisíci lety se ptali. Přišli za Ježíšem s právnickou otázkou: smí se? A z jakých důvodů? Vedl se o tom spor jako dnes o rychlost na dálnici. Ježíš se k žádné straně nepřidal. Řekl, že Mojžíš rozvod dovolil pro tvrdost jejich srdce. Ne jako příkaz, jako ústupek. Pojistku proti škodám, které stejně vzniknou. A pak: „Což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“

Jeden protestantský kazatel o té větě v listopadu 2015 řekl v kázání něco, co jsem předtím neslyšel. Ježíš neříká nerozloučí. Říká nerozlučuj. Ne popis toho, co nejde. Rozkaz. A rozkaz se dává jen tomu, kdo to může udělat. Nikdo nepřikazuje „nelétej“ člověku bez křídel.

Takže ta věta není pro svaté. Je pro tebe. Ženě v prvním století ji nikdo říkat nemusel; lístek směl psát jen muž. Dnes můžeš odejít ty, může odejít ona a soud vám to podepíše. V roce 2025 se v Česku vzalo 42 500 párů, nejméně od konce první světové války, a 21 200 se rozvedlo. Ta věta čekala dva tisíce let na publikum, které může odejít. Jsi to ty.

A tady to má kazatel ostřejší než všichni, kdo tu větu tisknou na svatební oznámení. „Nedělej to, člověče. Kvůli sobě to nedělej. Ne kvůli Božímu zákonu. Ani kvůli mně.“ Žádná sankce. Žádné peklo. Jen někdo, kdo tě zná, říká: tohle si uděláš sám sobě. Na paragraf se dá odpovědět právníkem. Na tohle ne.

Učedníci to pochopili hned a odpověděli jako Češi: „Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se.“ Když se to nedá rozvázat, radši to nevázat. Ježíš jim neodporoval. „Ne všickniť chápají slova toho, ale ti, jimž jest dáno.“ Nikoho nenutil. Manželství není povinnost, je to možnost. Do jha nikdo nemusí.

A pro ty, kdo už odešli, má ten samý příběh jinou větu a kazatel ji citoval taky: „Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.“ Rozvod není konec milosti. Je to jizva, ne rozsudek. Kazatel řekl i to, co se dnes neříká: že to jizvou zůstane. Že se nese. Že milost neznamená, že to nebolelo.

Nepíšu to zvenku. Odcházím taky, z prací, z kostelů, z přátelství, z čehokoli, co začne stát víc, než jsem čekal. Manželství je jen místo, kde to stojí nejvíc a kde si to člověk nejmíň přizná. Ta věta mě zlobí přesně proto, že je adresovaná mně.

Kazatel končil obrazem, který prý odněkud převzal: manželství je jho tak těžké, že někdy jsou potřeba tři, aby ho unesli. Dva lidé, kteří můžou kdykoli odejít, a zůstanou, nepotřebují zákon. Potřebují třetího. Kazatel ho jmenoval: Bůh v Kristu. Jiné jméno jsem nenašel, a hledal jsem.