Jan od Kříže

Pojmenoval úsek, kdy modlitba přestane fungovat, a tvrdil, že to není důvod přestat.

V prosinci 1577 Jana zajali bratři z jeho vlastního řádu, kterým vadila reforma, kterou s Terezií prosazovali. Zavřeli ho v Toledu do místnosti zhruba dva krát tři metry a většinu týdnů ho před ostatními bratry bili. Zůstal tam devět měsíců. Velkou část času neměl papír, a tak básně skládal v hlavě a držel je tam. V srpnu 1578 se dostal ven tak, že odšrouboval zámek u dveří.

To, co z té místnosti vyšlo, je důvod, proč ho má smysl číst dnes. Dal jméno — temná noc — úseku, kdy praxe přestane vyplácet: žádný cit, žádná jasnost, nic k předložení. Jeho argument byl, že to není selhání ani signál skončit. Něco se odebírá, abys přestal zaměňovat pocit za tu věc samotnou.

Jinde to řekl na rovinu: Slovo se vyslovuje v tichu a v tichu je taky třeba ho slyšet.