František z Assisi

Znáš ho ze zahradních sošek a ze žehnání zvířatům. Vypadává z toho, kolik času svého života strávil snahou dostat se pryč od lidí.

Kolem roku 1217 sepsal František krátká pravidla pro jeskyně a chatrče, kam se jeho bratři chodili stáhnout. Tři nebo čtyři muži, víc ne. Dva z nich dělali matky: vařili, hlídali dveře, jednali s každým, kdo se objevil, a chránili ty druhé dva před vyrušením. Ti druzí dva byli synové a jejich jediný úkol bylo mlčet. Pak si podle rozpisu vyměnili role.

Je to služba na ticho — přiznání, že vlastní klid si nikdo neudrží sám, že někdo musí stát u dveří, zatímco to děláš. Osm set let předtím, než někoho napadlo mluvit o pozornosti jako o zdroji, to měl František zorganizované: dva jdou dovnitř, dva drží stráž, a pak se prohodíte, aby se náklady rozdělily.