Antonín Veliký
Rozdal všechno a na dvacet let za sebou zavřel dveře, aby zjistil, co z něj zbylo.
- Žil
- kolem 251 – 356
- Svátek
- 17. ledna
- Tradice
- Západní i východní
- Úcta
- Uctíván od dob před zavedením kanonizačního řízení; katolíky, pravoslavnými, orientálními pravoslavnými, anglikány i luterány, všemi 17. ledna; koptská církev si ho připomíná 22. tobi (30. ledna)
- Patron
- Mniši a poustevníci, košíkáři, hrobníci, domácí zvířata; vzýván proti kožním nemocem
Bylo mu asi dvacet, čerstvě osiřel a seděl v kostele v egyptské vesnici, když zaslechl větu o tom, že máš prodat, co máš, a rozdat to chudým. Většina lidí takovou větu slyší a jde domů. Antonín prodal rodinné pozemky, zabezpečil sestru a odešel za poslední zavlažované pole.
Pak přišlo to těžší. Ve svých pětatřiceti se na zhruba dvacet let zavřel do opuštěné římské pevnosti u Nilu; jídlo mu podávali přes zeď. Jeho životopisec Athanasius píše, že když přátelé konečně vylomili dveře, čekali trosku a našli člověka, který vypadal úplně obyčejně: klidný, bez spěchu, ani divoký, ani zničený.
To je ta část, kterou stojí za to si nechat. Poušť nebyla útěk před lidmi — vyšel ven a už se jich nezbavil. Bylo to odstranění všeho, co za něj do té doby odpovídalo.
- Zemřel: Thebes
- Narozen: Coma
359 · kostelů vedených ve Wikidatech — mapa je úplná přesně tak jako ten záznam, a ten se kloní k Evropě